Zavřít

 

 

Topografický obraz Židovského Města

Písemné prameny úředního a vrchnostenského původu dovolují rekonstruovat dlouhý proces přeměny židovského malého sídliště v katastru křesťanské vesnice Podklášteří do podoby poměrně rozlehlého ghetta mezi řekou Jihlavou a skalnatým návrším Hrádku. Zástavba ghetta směřovala z jižního a západního okraje při řece Jihlavě v blízkosti Staré (Přední) synagogy (dnes Tiché náměstí) na východ a sever, až vykrystalizovaly dvě židovské ulice – urbanistická i komunikační páteř Židovského Města (Dolní židovská ulice – dnes Leopolda Pokorného, Horní židovská ulice – dnes Blahoslavova). Symbolickým vyjádřením tohoto směřování je i poloha obou synagog na opačných koncích ghetta, Staré (Přední) v jihozápadní a Nové (Zadní) v jeho severovýchodní části. Židovská zástavba se stávala od druhé poloviny 17. století jiným sídlištním typem než bylo původní vesnické Podklášteří. Proces byl iniciován změnami v profesní a sociální skladbě židovského obyvatelstva i zřetelným posunem v jeho právním postavení. Výrazně se změnil podíl židovských domů na domovním fondu Podklášteří. Dlouhodobý proces utváření třebíčského (podklášterského) Židovského Města byl ukončen na přelomu 20. a 30. let 18. století, kdy byl jeho předcházející, vcelku přirozený vývoj urychlen antijudaistickými opatřeními nejprve (1723) třebíčské vrchnosti a poté (1726) centrálních orgánů (translokace, familiantský zákon). S uzavřením Židovského Města do podoby ghetta prakticky zanikla možnost získávat pro stavbu dalších židovských domů potřebné pozemky, což vedlo k rychlejšímu dělení starších domů na jednotlivé díly, k architektonicky komplikovaným až bizarním přístavbám a ke vzniku neméně složitých vlastnických vztahů – tzv. kondominií. Nastalo údobí stagnace a po r. 1849 opouštění ghetta jeho zámožnějšími židovskými obyvateli, kteří byli nahrazováni sociálně slabšími křesťany z třebíčských předměstí. Etnické ghetto se proměnilo v sociální. Jedinečný půdorys Židovského Města, podobně jako hřbitov, zůstal až na nepatrné výjimky naštěstí zachován a dnes představuje vpravdě unikátní historickou i urbanistickou památku.

Vývoj třebíčského ghetta v 18. a 19. století naznačuje také několik cenných a zajímavých pramenů obrazových, které tak zpřesňují a doplňují mnohem bohatější, avšak méně názorné informace zdrojů písemných. Vůbec nejstarší je v tomto ohledu vyobrazení Třebíče a jejích předměstí (včetně Podklášteří s Židovským Městem) na kolorované kresbě (kolem r. 1720), připojené k mapě valdštejnského panství. Následuje o málo mladší (1727) plán výstavby separačních zdí mezi křesťanskými a židovskými domy na Podklášteří, votivní mariazellský obraz Třebíče z roku 1766 a barevné schéma Židovského Města z roku 1827, jehož smyslem bylo rovněž rozlišení židovského a křesťanského domovního fondu v Podklášteří. Přesný topografický obraz podává až indikační skica z r. 1835 zpracovaná v souvislosti s přípravou stabilního katastru. V tomto katalogu doplňují zachované obrazové prameny ještě také dvě rekonstrukce, hmotová a grafická, obě zpracované na základě kombinace všech získaných poznatků: model ghetta k roku 1850 a jeho sociotopografický obraz ke stejnému datu.