Zavřít

 

 

Z historie domu do roku 1850

Prameny

MZA Brno, fond F 200 Velkostatek Třebíč, i. č. 127, fol., fond C 17 Pozemkové knihy, i. č. 459, fol. 381–481/15, i. č. 9556, fol. 55r–103r, SOkA Třebíč, fond AOP, i. č. 5, fol. 153r.

Usedlost s pozemkem, na němž postupem času vyrostly čtyři objekty se samostatnými konskripčními čísly V, VI, VII a VIII, patřila k vůbec nejstarším židovským nemovitostem na Podklášteří. Už v roce 1613 prodávala zmíněný grunt Židovka Alina Wolfová Johelu Beglovi. Beglovo jméno zná už nejstarší podklášterská pozemková kniha k roku 1603, kdy do ní byla zapsána Johelova splátka za starší dům. Johel Begl byl také jedním z nejstarších představitelů podklášterské židovské obce.

V roce 1724 byla původní Beglova usedlost již rozdělena do šesti různých vlastnických dílů. První z nich, jehož součástí byl i kupecký krám, vlastnil Johel Prokop Hierschel. V roce 1779 patřil Abrahamu Trentschinerovi. Ten byl majitelem i dílu druhého (s krámem směrem k řece) v ceně 716 zlatých. Obchodník, nejspíš původem ze Slovenska (Uher), měl tehdy dosti značné dluhy (2100 zl.), dokázal je však poměrně brzy splatit. Naproti tomu zápis z roku 1810 svědčí o značné chudobě tehdejšího majitele tohoto dílu Abrahama Rosenblüha. O rok později byl Abraham dokonce přinucen svůj majetek i s krámem prodat Simonovi Wesselymu a vymínil si v domě doživotní bydlení. Oba se měli společně starat o řádné udržování domu. V polovině 19. století byl tento díl v podstatě samostatným domem s konskripčním číslem 8 a jeho jediným vlastníkem byl Markus Grünberger. Dům měl obytnou plochu něco přes 100 m2 a před ním zůstávalo volné místo pro postavení suky v čase svátku.

Druhou část původního Beglova gruntu, kde se nacházel také kupecký krám, získal dědictvím Abraham Paysner. Od jeho vdovy Hanele koupil díl, jak jsme již ukázali, obchodník Trentschiner a natrvalo je spojil. V roce 1821 oba díly (viz výše) koupili manželé Grünbergerovi.

Třetí díl Beglova domu, který posléze dostal konskripční číslo 7, patřil v roce 1724 Hierschelu Salomonovi. Byla to světnice s oknem na ulici, kuchyně, půda nad světnicí a k tomu i sklep, „jak daleko je proražen“. Součástí dílu byl také krám se vchodem z dílu č. 2. Ostatně i vchod do domu měl Salomon společný s majitelem sousedního dílu č. 4. V roce 1807 byl tento díl rozdělen ještě na poloviny a navíc na něm vázl podstatný dluh 650 r. zl. Zbytky dluhu tížily dům ještě v polovině 19. století, kdy už byl v majetku vdovy Edl Bergerové.

Čtvrtý díl Beglova majetku s obytnou světnicí proti Přední synagoze měl kuchyni společnou se sousedem Hierschelem Salomonem k rovnému užívání (zum gleichem Genues). Navíc k němu patřil malý sklípek se vchodem od synagogy. V roce 1834 koupil za 260 zl. r. tento díl Salomon Stein, jehož matka Rachel v něm směla do smrti bydlet. V patře domu se nacházela krátká dřevěná chodba, jejíž existence trápila představitele židovské obce, poněvadž se obávali rizika možného požáru.

Pátý díl nemovitosti s klenutou světnicí, kuchyní a třetinou kupeckého krámu měli roku 1724 ve společném vlastnictví vdova Jaklin a Aron Foltin. Bylo to jen řešení dočasné, každý z nich měl právo vyplatit toho druhého a získat tak díl pro sebe. Navíc k němu patřil jeden z tehdy „nových“ krámů (snad č. 2) před ghettem u mostu. Vrchnost krám cenila na 200 zlatých. Další osudy tohoto dílu nejsou úplně jasné, nejspíš se posléze stal součástí domu s konskripčním číslem 6.

Poslední, šestý díl Beglova domu, měl v poschodí dvě světnice a dřevěnou komoru, patřil k němu malý sklípek pod schody a také pavlač. Vlastníkem byl v roce 1724 Simon Wilimowitz. V přízemí se nacházel výčep (Schenckstuben) s kuchyní a na dvoře studna s pumpou. V roce 1789 už byl majitelem David Lederer „Žid v Třebíči“. Podle zápisu mu patřil tento dům s konskripčním číslem 6. Ledererovi dlužila řada Židů i křesťané z Třebíče. Když dům kupoval roku 1833 Natan Tichy, byl ceněn na 500 zlatých. V roce 1850 byl rozdělen na čtyři vlastnické podíly. V dílu 6 A se nacházel krám, podobně jako v dílu 6 B, k němuž patřilo i sedadlo č. 15 ve Staré synagoze.