Zavřít

 

 

Z historie domu do roku 1850

Prameny

MZA Brno, F 200 Velkostatek Třebíč, i. č. 127, fol. 50r, C 17 Pozemkové knihy, i. č. 459, s . 255–268b, i. č. 9556, fol. 379r–403r

Podle zápisu v podklášterské gruntovní knize prodal Jakoby Ryšavý v roce 1615 vlastnímu zeti grunt za 300 zl. O sto let později byl původní dům rozdělen na tři části. Jeho spodní díl měl Josef Chaje. Na sklonku 60. let 18. století již Chaje v ghettu nežil, poněvadž mezitím přestoupil ke katolictví, stal se neofytou. Na svůj majetek v ghettu nezapomněl a vytrvale se o něj hlásil. Z toho důvodu se k roku 1769 objevila v židovské pozemkové knize poznámka. Josef Chaje se přihlásil o svůj majetek po otci Isaku Aronovi a jako důkaz předložil „židovský“ dokument. Stalo se tak v přítomnosti podklášterského primátora Pavla Veselého, radního Mikoláše Pyšného, zednického mistra Josefa Pašíka a zedníka Karla Zahrádky. Ve stejném roce koupil Gerstl Pirnitz pusté místo po bývalé palírně patřící k tomuto dílu a postavil si na něm na vlastní náklady novou chalupu (dole světnici a kuchyni, nahoře světnici a malou komoru). Patro hned postoupil synu Lazaru Gerstlovi s dodatkem, že po smrti obou rodičů zůstane synovi i zbytek domu. K roku 1815 patřil tento první díl Judovi Mahlerovi a 1834 Johaně Stiastny. Cena se v té době odhadovala na 366 zlatých.

Druhou část gruntu vlastnil roku 1724 Löbl Schreiber. V jeho „prostřední části“, na poschodí, mu patřila světnice a kuchyně, dole v předsíni krámek (in untern Fuhrhaus ein Gewölbl). Po příteli Isaku Aronovi pak nahoře zdědil ještě světnici, komoru a naproti ní dvě malé světničky. V roce 1770 uplatňoval nárok na polovičku dílu za pomoci židovského štorasu (dohoda o vyrovnání) Moyses Hensch Berliner.

Třetí díl domu náležel r. 1724 Markusovi Taubelemu. Také on jej dostal od přítele Isaka Arona, který nejspíš neměl žádné děti a příbuzné, a tak nemovitý majetek rozdal. Poznámka o Taubelem říká, že „sedí v zaplaceném“. Od roku 1770 měl díl Mayer Valentin, tu a tam zapisovaný jako Fallentin. Vrchnostenské pokladně dlužil 50 zl. kapitálu a dalších 12 zl. úroků. Finanční nesnáze narostly po jeho smrti a v roce 1791 se vdova musela vyrovnat s brněnským obchodníkem „panem Josefem Müllerem“ kvůli dluhu ve výši 434 zl. za blíže neurčené zboží. Rovněž tato dlužná částka byla připsána jako hypotéka na domě. Díl potom v roce 1814 získal Juda Schnek za 1400 zlatých a o čtyři roky později k němu ještě přikoupil za 93 zl. krámek (malý sklad) pod společnými schody.

V polovině 19. století se celý dům členil na pět částí. Díl 21 A držel Hermann Stiastny (společná předsíň, 2 světnice, kuchyně, komora a malý krám u světnice). Markusovi Stiastnému náležel díl 21 B (menší krám se záchodem, 2 světnice, kuchyně, spižírna). Díl 21 C měl již připomenutý Juda Schnek, který do svého bytu v patře (2 světnice, kuchyně, záchod) vystupoval po společných schodech. Navíc k tomu patřila ještě zahrádka (73 m2) s prkennou ohradou, dřevník a suka přistavěná ke zdi Judy Mahlera (díl 21 D). Majitelkou dílu 21 D (předsíň, světnice, kuchyně, malá komora) s miniaturní zahrádkou (11 m2) byla vdova Katharina Mahlerová. V horním traktu domu se nacházel díl 21 E Abrahama a Anny Butschowitzových (předsíň, světnice směrem k řece, kuchyně a malá komůrka). Ta měla okno do sousedního domu Wolfa Polnauera, jemuž byla určeno jako služebnost okno ve své zdi strpět.