Zavřít

 

 

Z historie domu do roku 1850

Prameny

MZA Brno, F 200 Velkostatek Třebíč, i. č. 127, fol. ??, C 17 Pozemkové knihy, i. č. 459, s . 199–214, i. č. 9557, fol. 59r–65r

Simchův (nebo Šimšův) dům z druhého desetiletí 17. století dozajista patřil k nejstarším židovským objektům na Podklášteří. Jistý problém je v tom, že jeho jméno se neobjevilo ve vrchnostenských urbářích, pomineme-li zápis jména Heršl, Šimkův syn (1644) nebo Leb Šimko (1670). Jistotu poskytuje jedině podklášterská gruntovní kniha, kam byl k roku 1611 opravdu vložen zápis: „Prodán jest dům odběžný (po uprchlíkovi z panství) Samuele žida krejčího od rychtáře a konšelů židovských, totiž Jakuba Ryšavýho, Arona Janouška a Johele Begle, Šimonovi sklenáři Židu za sumu 98 zl.“ Nadpis nad uvedeným textem jednoznačně potvrzuje, že se opravdu jednalo o Šimona Simchu.

Simchův dům se v roce 1724 již dělil na tři části. První díl byl společným vlastnictvím Markuse Davida, Jakoba Wolffa Schneidera a Heskyho Schnürmachera. Simon Simcha je připomínán jako jejich dědeček. Později (1770) měl díl pouze jednoho majitele, jímž se stal krejčí Markus David. Když domovní díl kupoval v roce 1800 Juda Ornstein, sestával ze světnice vestavěné do předsíně, komory udělané taktéž z části předsíně, obývací komory, dřevěné komory, kuchyně, dvora a zahrady. Majitelem všeho se stal roku 1833 Josef Singer.

Druhý díl domu (snad jedna celé polovina plus ještě jedna osmina původního gruntu) dostal Gabriel Gerstl od vlastní matky Schrodl a hned poté zahájil jeho přístavbu. Patřila mu světnice, 2 komory, kuchyně, stáj a volné oplocené místo směrem k řece (mit einen dazu gehörigen verzaumten Platz zum Wasser). Další údaje o této domovní části chybí.

Třetí část domu (šlo o čtvrtiny světnice, komory, kuchyně a stáje) patřila Gerstlu Gabrielovi. Po jeho smrti zdědil majetek syn, ale již v roce 1736 došlo k novému přerozdělení celé nemovitosti na poloviny. První vlastnil Pesach Polak, druhou Götzl Humpoletz. Tomu Polak odstoupil polovinu svého dílu a ještě mu povolil zřídit z jedné větší světnice dvě. Obdržel za to 100 tolarů, tj. 150 zlatých. Polovina domu tak obsahovala světnici, komoru, kuchyni, stáj a kus zahrady v šířce stáje a dlouhé až k řece. Na samém sklonku 18. století připadl díl bývalému koňskému handlíři Abrahamu Herschelovi, který ovšem přestoupil ke katolictví a jako neofyta přijal jméno Josef Tomas Schwartz.

V roce 1850 byl dům rozdělen do dvou dílů. Vlastníkem části 26 A, která měla podle odhadního protokolu z roku 1840 cenu 580 zl. byl Jakob David Ornstein. Patřila k ní předsíň, světnice s alkovnou, další světnice, kuchyně, dřevěná suka, kůlna a záchod. Její součástí byl i menší dvůr (46,5 m2). Část 26 B Josefa Singera, oceněná na 500 zl., měla předsíň, ve zdi almaru, světnici, malou světnici, kuchyni, komoru, kůlnu, dřevěný záchod a k tomu i větší dvůr (70,5 m2).