Zavřít

 

 

Z historie domu do roku 1850

Prameny

MZA Brno, F 200 Velkostatek Třebíč, i. č. 127, fol. 329v, C 17 Pozemkové knihy, i. č. 460, s . 1156–1168, i. č. 9558, fol. 73r–97r

Jedním z charakteristických tzv. přístavních domů byl objekt zapsaný do pozemkové knihy jako padesátý v pořadí. Postavil jej Lebl Kopl, který koupil „kus místa od domu Španělovskýho, na kterýmžto sobě domek vystavěl“, a k tomu ještě také kus zahrady směrem k Horní židovské ulici v tehdy ještě málo zastavěné části. Poté převzal dům syn Gerstl Kopl a po jeho smrti se původní „přístavník“ počal štěpit. V roce 1724 se členil již na čtyři domovní díly, z nichž ten poslední se nakonec úplně stavebně oddělil a dostal i vlastní konskripční číslo.

První díl domu měl v roce 1724 za majitele Seeliga Teütsche (Deutsche). Od vdovy po Gerstlu Löblovi ho získal za 700 zl. a důkladně přestavěl. Kolem roku 1727 nechal zvelebenou nemovitost připsat jako věno své manželce a zápis o tom byl potvrzen i v Nové synagoze. Majetek sestával ze světnice, kuchyně, krámu (skladu) a blíže neurčeného dílu nad předsíní. V roce 1820 byl nejprve v zámecké kanceláři zhotoven zápis o vlastnictví tohoto dílu Jakobem Elkonem Wolfem Tausigem a hned nato převeden na Rachel Tausigovou.

Majitelem druhé části „gruntu“ byl Seelig Löbl Schneider, opravdu asi židovský krejčí. Koupil si ji od matky Gentl, dcery Löbla Kopla. Patřila mu předsíň, světnice, kuchyně, komora, půda, komora za domem a také právo užívat společnou studnu. Zápis v pozemkové knize mu zaručoval volný přístup do bytu, dvora a pro vodu ke studni. Matce bylo přiznáno právo bydlet v domě až do smrti. Jen v případě naléhavé potřeby ji směl syn vyplatit částkou 10 říšských tolarů. V roce 1820 se tento díl spojil s dílem prvním, když se také jeho majitelkou stala Rachel Tausigová.

Třetí část domu (světnice, komora, kuchyně) patřila Davidu Löblovi, synovi Löbla Kopla, který ji po otci zdědil a poté na přikoupeném pozemku přistavěl ještě světnici (theils aber von dem Grundt des Joseph Jamnitzer benantlich das Stübl zugebautt und ausgebaut hat). V roce 1770 byl uvedený domovní díl, včetně dodatečně přistavěné světnice, zapsán Salomonu Davidovi Trieschtovi. Jeho neutěšené fianční poměry, či snad liknavost při plnění poddanských povinností, vedly k tomu, že na dům musel být připsán Trieschtův dluh vůči panské pokladně ve výši 105 zl. Samozřejmě měl být splácen přednostně. Počátkem 19. století získal díl syn Samuel Polczek a po něm pak jeho matka Bratl, znovu provdaná za Gottlieba Frieda. Od roku 1804 až do počátku 20. let patřil rodině Tausigově a od r. 1822 Lazaru Subakovi.

Poslední, čvrtá část domu patřila dceři Löbla Kopla Rachel, vdově po Samuelu Loschnitzerovi. Když v r. 1810 získal tuto část nemovitosti také Lazar Subak, doplnil úředník informaci, že díl je od původního objektu zcela oddělen (welcher dermal für sich abgesondert ist). Kromě vlastní předsíně zde byla jen komora a kuchyně.

K roku 1850 měly první tři části původního domku L. Kopla konskripční číslo 46 a byly rozděleny do dvou vlastnických dílů. Aronu Tausigovi patřil díl 46 A v hodnotě 850 zl. Sestával ze společné předsíně, světnice, kuchyně na chodbě a další světnice s alkovnou zasahující částečně do hmoty sousedního domu. Na opačné straně předsíně vedla chodba na dvůr (39 m2). V dílu byl umístěn také společný pivovar (worauf sich ein gemeinschaftliches Breu befindet). Díl 46 B Rachel Tausigové čítal kromě společné předsíně ještě světnici, neklenutou světnici, kuchyni, 2 krámy, z nichž jeden se nacházel v předsíni, a dvůr (87,5 m2). V uličce stál záchod.

Jak jsme již ukázali, poslední díl domu byl v roce 1850 samostatným stavebním útvarem s konskripčním číslem 45. Jednalo se o rohový dům proti Horní i Dolní židovské ulici. Díl 45 A (předsíň, 2 světnice, kuchyně, vzadu krám a směrem k Nové synagoze menší dřevěná kůlna) patřil Juditě Subakové. Součástí jejího dílu byl i prkny ohrazený dvůr (23,5 m2), kůlna a záchod. Díl 45 B Emanuela Subaka není v gruntovní knize popsán, a tak lze soudit, že byl nejspíš reálně spojen s dílem 45 A.