Zavřít

 

 

Podrobnosti a fotografie

Prameny

MZA, B 1 Gubernium, sign. J 19/1, nestránkováno, D 22 Sbírka map a plánů, sign. 1357, D 9 Stabilní katastr – indikační skici, i. č. 1982

Zadní synagoga v Horní židovské ulici bývala označována také jako Nová synagoga nebo Nová škola (Neuschul). V takovéto podobě byla popsána v indikační skice Podklášteří z roku 1835, zachycující velmi přesně topografii Židovského Města ve chvíli, kdy byl územní vývoj třebíčského ghetta již v podstatě ukončen. Další z variant jejího názvu ji označují jako Vysokou synagogu (Hochschul) nebo Horní modlitebnu (Oberes Bethaus). Starší tradice, reprezentovaná především J. Kořatkem, tu a tam označovala Zadní synagogu za „starší“. Také sám J. Kořatek předpokládal existenci Zadní synagogy v nějaké starší, dřevěné podobě již v 17. století. Teprve v roce 1707, snad v důsledku zřícení („Einstruz“) tohoto provizoria, měla být Zadní synagoga postavena znovu, tentokráte už z pevného materiálu.

V souvislosti s výkladem o stavbě Zadní synagogy publikoval J. Kořatek německý překlad hebrejského textu popisujícího její osudy: „Tato modlitebna byla dříve postavena ze dřeva a nazývala se Horní modlitebnou. A potom byla pro naše velké hříchy v roce 5484 (1724) zničena, posléze v roce 5497 (1737) opět postavena. Ještě jednou byla renovována v roce 5605 (1845) a nová ženská synagoga byla postavena v roce 5641 (1881).“

V takto podané tradici rezonuje historická skutečnost už jenom jako velmi vzdálená ozvěna, poněvadž okolnosti stavby Zadní synagogy, přesněji její renovace, byly podstatně jiné, než jak je tato tradice zachovala. Původní časové zařazení stavby, vykazující mnohé zřetelně renesanční rysy, na přelom 16. a 17. století neodpovídá skutečnosti. Do těchto časů počátky Zadní synagogy nepatří, poněvadž v tomto období žilo na Podklášteří jen několik židovských rodin a nákladná stavba druhé synagogy se v tomto ohledu jeví jako zbytečná, ba přímo vyloučená. Renesanční architektonické prvky modlitebny, například sám půdorys, masivní vnější opěrný pilíř nápadně vystupující z jejího jihovýchodního rohu, kamenný vstupní portál nebo tvar oken, nejsou, jak by se snad mohlo zdát, v rozporu s mnohem pozdějším datováním stavby přesně doloženým v písemných pramenech. V architektuře Třebíče totiž přežívaly renesanční elementy po celé období třicetileté války a ještě několik desetiletí po ní.

Podle ověřených informací sepsaných třebíčským zámeckým hejtmanem a určených jihlavskému krajskému hejtmanovi a jeho prostřednictvím pak moravskému královskému tribunálu v Brně byla Zadní synagoga postavena v roce 1669, nebo těsně před tímto datem. Díky zprávě vrchnostenského úředníka, který do přílohy zprávy pro krajský úřad zařadil i dokument podklášterské židovské obce, známe dnes celou dramatickou historii vzniku Zadní synagogy. Podle vyjádření židovských představitelů z roku 1705 byla synagoga postavena již před 36 lety, tedy v roce 1669. Právě do tohoto období potřeba další synagogy dobře zapadá, poněvadž od počátku 60. let počet židovských obyvatel Podklášteří neustále a zrychlujícím se tempem narůstal. V roce 1693 chtěli Židé svou novou synagogu ještě rozšířit a získali k tomu i potřebné svolení olomoucké biskupské konzistoře. Obrátili se v té záležitosti také na pozemkovou vrchnost. Zcela nečekaně zasáhl proti jejich záměru tehdejší zámecký hejtman Martin Müller. Z obtížně vysvětlitelných pohnutek – podle židovské obce „z neopodstatněné posedlosti“ – záměrně oklamal (mit Unwahrheit berichtet) hraběte Valdštejna v tom smyslu, že se jedná o stavbu nového objektu. Hrabě žádost zamítl a na podkladě hejtmanovy smyšlenky nařídil stavbu neprodleně zbourat (also gleich zu ruiniren). Z logiky dalších událostí plyne, že tenkrát byla u Zadní synagogy nejspíš jen stržena střecha. Po hejtmanově smrti se představitelé židovské obce roku 1705 obrátili na Jana Karla z Valdštejna, nového majitele panství, s prosbou, aby směli synagogu, déle než dvacet let ničenou deštěm a povětrnostními podmínkami (völlig ab Regen abgewoschen und verdorben), zastřešit a užívat ji k bohoslužebným účelům. Nový majitel panství svolil s podmínkou, že nedojde k rozšíření stavby. Proto byla Zadní synagoga v letech 1705–1707 opravena, dokončena, vyzdobena barkoní výmalbou a počala opět sloužit původnímu bohoslužebnému účelu.

Přístup do původní, západní části ženské galerie byl situován na této straně objektu. Situaci zachycuje kresba Třebíče (kol. r. 1720). Vlevo od budovy Zadní synagogy bylo volné místo a přístup na galerii podle kreslíře umožňovala terénní vyvýšenina, nebo vnější schody. Později se celý přístup do západní ženské galerie stal součástí domu přiléhajícího ze západní strany k stavební hmotě synagogy. Došlo k tomu až na sklonku 18. století. Hezký doklad přináší zápis v židovské pozemkové knize k roku 1798. Majitel domu Seligmann Bauer směl svůj dům v těsném sousedství Zadní synagogy přistavět na „pustém místě“ za podmínky, že přístup na ženskou galerii zůstane zachován. Proto také zámecký úředník, když Bauerovi zapisoval do pozemkové knihy jeho nemovitý majetek, připojil poznámku o zatížení domu právě touto „služebností“ (mit dem dienstbahrlichen Eingang in die Neuschul belasteten Hauses mit allen Recht).

Svým půdorysným rozvržením a orientací se Zadní synagoga nejspíš mnoho nelišila od své starší předchůdkyně – Přední synagogy. Do jejího hlavního sálu vstupovali účastníci bohoslužby renesančním portálem z jihu a také na ženskou galerii byl přístup upraven zvnějšku. Barokní výzdoba interiéru spočívala v užití ornamentálních motivů a v hebrejských textech. Ještě řadu let po svém dokončení zůstávala stát Zadní synagoga jako poslední objekt Horní židovské ulice na severovýchodním okraji Židovského města. Zachytil ji tak neznámý autor kresby Třebíče na mapě valdštejnského panství kolem roku 1720. O sto let později se již začlenila do nové zástavby ghetta.

Vnitřní štuková a malířská výzdoba Zadní synagogy představuje samostatnou historickou i estetickou hodnotu. Její tvůrci využili květinových a ovocných motivů i kaligraficky provedených hebrejských nápisů, které byly již tradičně jedním z nejčastěji používaných výtvarných prostředků. J. Klenovský soudí, že výzdoba moravských synagog z 18. století mohla být ovlivněna polskými vzory. Shoduje se v tom s názorem A. Paříka, podle jehož názoru je nejoriginálnější malba na západní zdi, připomínající synagogální výzdobu obvyklou ve východní Evropě, zejména v Polsku. „Západní stěna patří mezi nejlepší ukázky klasické synagogální malby na našem území.“ Vůbec je celá malířská výzdoba Zadní synagogy velice ceněna, protože „je patrně nejstarším dochovaným příkladem synagogální malířské výzdoby na Moravě vůbec“.

Při rozboru výzdoby třebíčské Zadní synagogy zaujal A. Paříka objev kruhového medailonu s erbem v červenožlutém rámu se dvěma heraldickými lvy po stranách. Přestože stav dochování erbu je relativně špatný, usuzoval A. Pařík na erb hrádecké větve valdštejnského rodu, které třebíčské panství patřilo. Právem si kladl otázku, z jakého důvodu se asi tento šlechtický erb objevil na stěně ženské galerie židovské synagogy. Uvažoval dokonce o možnosti příspěvku od vrchnosti na stavbu synagogy, což je velice nepravděpodobné. Jako vysvětlení se nabízí jiný, barokní realitě lépe odpovídající motiv. Umístění erbu do méně významné části synagogy mohlo snad být symbolickým vyjádřením vděčnosti za předchozí svolení (1705) Jan Karla z Valdštejna budovu synagogy dostavět a nerušeně ji užívat k boholužebným účelům.

Podle V. Hamáčkové, která se zabývala hebrejskými texty na stěnách Zadní synagogy, tvoří tyto texty „jednak pasáže z liturgie, biblické verše a výroky rabínských autorit“. Obsah nápisů v centrální části synagogy se opakuje i na stěnách ženské galerie. Přitom téměř všechny texty, s velikou péčí krasopisně vyvedené, jsou součástí výzdoby také o málo starší synagogy v Holešově. Texty jsou napsány v hebrejštině, jedna z poznámek určujících místo nápisu v liturgii je výjimečně napsána v tzv. Juden-deutsch, tedy v němčině zapsané hebrejským písmem. Pokud jde o nápisy liturgické, je jejich obsahem například text pronášený při vyzdvihování Tóry ze svatostánku nebo při zavírání svatostánku. Nápis umístěný v oblouku po obou stranách okna nad svatostánkem cituje proroka Jeremiáše: „Trůn slávy, od počátku vyvýšený, místo naší svatyně.“

Samostatnou pozornost zasluhují tzv. dedikační nápisy, jichž je v Zadní synagoze poměrně dost, mnohé jsou však silně poškozeny. Jedná se o jména osob, které příslušný text věnovaly a zaplatily jeho zhotovení, např. Mendl, syn Jokeva Bachracha, Jaakov syn mučedníka Binjamina, Naftali Hirsch, Jisachar Ber apod. Vedle těchto věnování se v závěru liturgických textů vyskytuje i datování, konkrétně rok 467 tzv. „malého počtu“, tedy 1706/1707. Nápis pod liturgickým textem na jižní stěně hlavního sálu Zadní synagogy nás i po třech staletích seznamuje se jménem autora malby – Arje Lejb, syn Elchanana z Jeruzaléma.